Historie, lékařství, medicína
Historie lékařství
Uvítáme doplnění případně upřesnění údajů v tomto přehledu. Námět zašlete laskavě na adresu institut.galenus@seznam.cz. Děkujeme.
| 2648 př.n.l. | Zemřel Imhotep, lékař a rádce na dvoře faraóna Džósera, o 2000 let později prohlášený za boha. Řekové ho později přijali za svého a změnili mu jméno na Asklépios. Stal se bohem a byl povýšen do panteonu na hoře Olymp. |
| kolem roku 2150 př.n.l. | Nejstarší dochovaný lékařský záznam, sumerská hliněná tabulka popisuje vymývání ran a přikládání obkladů s léčivými plackami. |
| kolem roku 1695 př.n.l. | Byl vytesán kamenný sloup v Babylónu se 282 zákony, označovaný jako Chammurabiho zákoník. 17 záznamů se týká lékařství. |
| kolem roku 400 př.n.l. | Žil největší z lékařů starého Řecka Hippokrates. Je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný. |
| 3 stol. př.n.l. | Působil Herofilos, který je považován za prvního skutečného anatoma. Jako první popsal dvanácterník a prostatu. Mimo jiné se zabýval studiem cév a nervů, které již od sebe odlišoval. Systematicky studoval i mozek. |
| 3 stol. př.n.l. | Erasistratos pitval srdce, zaznamenal 4 jednocestné uzávěry (chlopně) a na základě tohoto zjištění označil srdce jako pumpu. |
| 116 – 28 př.n.l. | Marcus Terentius Varro. Učenec starého Říma, který hlásal teorii, že v bažinách a močálech žijí malí, okem neviditelní tvorové, kteří poletují vzduchem a ústy a nosem vnikají do těla, kde způsobí vážná onemocnění. |
| 14-37 | Cornelius Celsus napsal dílo De Medicina. Osmisvazkové dílo, které se celé dochovalo, dává podrobnou představu o teoretických znalostech a praktických dovednostech římských lékařů. Jako první podrobně popsal příznaky akutního zánětu. |
| kolem roku 64 | Vydáno Discoridovo dílo De Materica Medica, považované za první ucelenější lékopis. Obsahovalo předpisy pro přibližně 600 léčivých přípravků a v prakticky nezměněnné podobě se opisovalo téměř 15 století. |
| kolem roku 100 | Soranus z Efezu publikoval dílo týkající se gynekologie. Většina toho, co napsal, platí dodnes. |
| 131 – asi 210 | Claudius Galénus. Zřejmě nejvýznamnější osobnost starého Říma, lékař, který zásadně ovlivnil vývoj lékařství na dalších 15 století. |
| Asi 200 | Zavedení lékařských atestací v Římě. Do této doby mohl lékařskou praxi provozovat prakticky každý. Od tohoto okamžiku pouze ten, kdo se prokázal dosažením lékařského vzdělání. |
| kolem roku 900 | Rhazes, islámský lékař. Autor pojednání o spalničkách a neštovicích a také poprvé popsal vliv horečky jako obrany organismu proti infekci. |
| 936 - 1013 | Albucasis. Zřejmě nejvýznamnější chirurg té doby pocházející z Córdoby. Toto španělské město bylo střediskem lékařské vědy a v této době zde stála i nejslavnější univerzita. Napsal první ilustrovanou učebnici chirurgie. V knize jsou mimo jiné popsány postupy léčby páteře a vůbec první popis hemofilie. |
| 980 - 1037 | Ibn Síná známý spíše jako Avicenna. Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. Tato publikace vyvolala zásadní změnu v dosavadním pojetí lékařství. Znamenala jeden z prvních pokusů k opuštění Galénova učení. Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou. |
| Asi 1020 - 1087 | Constantinus Africanus. Autor mnoha překladů arabských, židovských, řeckých a římských rukopisů. Jeho prostřednictvím se mnoho těchto prací začalo využívat při studiu lékařství v Salernu. Zastánce učení Galéna. |
| kolem roku 1050 | Trotula, nazývaná také paní Trot. Autorka jedné z prvních evropských podrobných publikací De Mulierum Passionibus týkající se gynekologie a porodnictví. Patřila k významným lékařům Itálie. |
| 1135 | Moses ben Maimon známý jako Maimonides. Španělský lékař, který byl osobním lékařem saracénského sultána Saladina. O jeho služby usiloval i anglický král Richard I. Lví srdce. Odmítal astrologii jako součást léčby a také náboženství. Prosazoval empirické poznání a základem jeho lékařského přístupu byl pacient, nikoliv nemoc. |
| 1095 - 1154 | Roger II. Sicilský. Mocný panovník ve Středomoří, který odebral dohled nad lékaři církvi a znovu jej převedl pod královské úředníky. Všichni, co chtěli provozovat lékařství, museli před komisí z královských úředníků skládat odborné zkoušky. |
| kolem roku 1180 | Roger Frugard z Parmy sepsal uznávané dílo Chirurgie, které bylo první ucelenější evropskou učebnicí. |
| 1180 | Úředně zaveden titul doktor ve smyslu lékař. Stalo se to v italském městě Salerno, které bylo v této době střediskem lékařské vědy. Zdejší lékařská škola již měla vypracovaný studijní plán založený na lékařských učebnicích. |
| 1220 | Papež Honorius III. ustanovil dohledem nad výukou lékařství ve Francii kardinála Conrada. Tento později vydal nařízení, že nikdo nebude považován za lékaře, kdo nepostoupí řádnou výuku pod vedením řádně ustanoveného mistra. Položil základy vzniku lékařských fakult v celé Evropě. |
| 1194 - 1250 | Fridrich II. Římský císař, který stanovil pevné ceny za lékařské výkony a zavedl pravidla, která bránila lékařům domlouvat se s lékárníky, kteří pak předepisovali zbytečně drahé léky. |
| 1283 | Zavedení pevných cen za lékařské výkony ve Španělsku. |
| 1234 - 1311 | Arnold z Villanovy. Autor nejslavnější publikace vydané v Salernu Regimen Sanitatis Salernitanum. Ve formě veršů formulované rady, které měly pomoci k zapamatování toho nejdůležitějšího z oblasti lékařství. |
| 1347 - 1350 | Pandémie moru v Evropě. Začala v Mongolsku kolem roku 1330, odkud ji obchodníci přivezli do Evropy. Během ní zemřela třetina islámského obyvatelstva, v Evropě byla úmrtnost rozdílná podle míst. Ve velkých městech umíralo až 60 % obyvatelstva, některým vesnickým oblastem se prakticky vyhnula, jinde zemřelo až 80% lidí. Celkově Evropa ztratila během těchto 4 let téměř 40 % obyvatelstva. Jak černá nemoc začala, tak i záhadně skončila. Několik lékařů jaksi podvědomě vycítilo, že šíření nemoci je spojeno se vzduchem. Vysvětlení ale neexistovalo. |
| 1347 | Zavedení pevných cen za lékařské výkony v Německu. |
| 1348 - 1349 | Masakry Židů. Sekta flagelantů vyvolala ve Francii a Německu davovou hysterii v souvislosti s epidemií moru. Protože nikdo nebyl schopen epidemii čelit, neznala se příčina a hledal se viník, byla obviněna skupina Židů z otrav studní. Díky surovému mučení byli donuceni k přiznání a pak již jen s tichým souhlasem církevních hodnostářů flagelanti rozpoutali hromadné vyvražďování Židů v celé řadě měst. Největší masakr zažil německý Frankfurt. |
| 1363 | Guy de Chauliac vydal rozsáhlé dílo Velká Chirurgie zahrnující mimo jiné systematický přehled. Zajímavé je, že se zde poprvé objevily odkazy na Galénovy práce týkající se anatomie a fyziologie. |
| 1452 - 1519 | Leonardo da Vinci. Vědec, který v mnoha oborech předstihl dobu. Jeho 300 let utajené anatomické kresby dokazují, o kolik byl ve svém poznání dál ve srovnání se svými vrstevníky. Popsal dělohu s plodem v přesné poloze, zakřivení páteře, podrobně prostudoval srdce a krevní oběh. Z dnešního pohledu je jasné, že jako první nakreslil topografické řezy lidským tělem. |
| 1493 - 1541 | Philipp Theophrastus Bombastus von Hohenheim známý pod přezdívkou Paracelsus. Odpůrce učení Galéna a Avicenny. Prosazoval vědecký přístup, i když ne důsledně. Byl tvrdým zastáncem poznání příčiny nemoci jako výsledku poznání životních funkcí. Je považován za předchůdce farmaceutické chemie. Zdůrazňoval vliv diet a prostředí, kde byl pacient léčen. |
| asi 1506 - 1569 | Guido Vidianus. Francouzský lékař zabývající se zejména anatomií lebky. |
| asi 1508 - 1574 | Bartolomeo Eustachio popsal anatomii zubů, ledvin a hlavy. Jsou mu přisuzovány mědirytiny prvního ucelenějšího anatomického atlasu. Ten byl však vydán až v letech 1719 – 1728 Lancisimem poté, co je doplnil vlastními popiskami. Je po něm pojmenováno propojení hltanu a středního ucha, tzv. Eustachova trubice. |
| 1510 - 1590 | Ambroise Paré. Zavedl obvazy napuštěné směsí vaječného žloutku, růžového oleje a terpentýnu místo vypalování ran vařícím olejem. Při chirurgických zákrocích začal používat metodu podvazování cév. |
| x | x |
| x | Gabriel Fallopio popsal stavbu středního ucha, anatomii svalů, kostí pohlavních orgánů. |
| x | x |
| 1518 | Založena královská společnost lékařů a chirurgů jako obrana proti anarchii, která zavládla v poskytování lékařských služeb. Tato společnost měla právo udělovat licence k praxi a stíhat lékaře pracující bez řádného povolení. |
| 1519 - 1603 | Andrea Cesalpino. Botanik a lékař. Popsal cirkulaci v plících a velký krevní oběh. Jeho dílo však nebylo doceněno. |
| 1543 | Andreas Vesalius (1514 – 1564) publikoval knihu De Humani Corporis Fabrica. Přesně ukázal polohu břišních orgánů, zachytil prostup nervů do svalů, cévní zásobení kostí a také poměrně přesně zachytil stavbu mozku. Učebnice anatomie sestavená na základě provedených pitev. |
| 1546 | Michael Servetus poprvé popsal krevní oběh v plících. |
| 1560 - 1634 | Fabricius Hildanus. Německý chirurg, zásadně zdokonalil léčbu gangrény a popálenin. |
| 1561 - 1636 | Santorio Santorio. Italský lékař, zdokonalil jednoduchý teploměr zkonstruovaný Galileem Galilei. Celý život zasvětil sledování tělesné teploty a v roce 1614 publikoval výsledky prvního uceleného dlouhodobého výzkumu. |
| 1588 - 1654 | Ole Worm. Dánský teolog a anatom, popsal samostatné kůstky, které mohou někdy vznikat v lambdovém švu týlní kosti. |
| 1613 - 1685 | Nathaniel Highmore. Anglický lékař. Připisuje se mu objev dutiny horní čelisti. Dnes je prokázáno, že tuto dutinu zobrazil ve svých kresbách již Leonardo da Vinci. |
| 1621 - 1675 | Thomas Willis. Anglický lékař, zavedl do praxe ochutnávání moči jako důkaz cukrovky. Objevil krystalky cukru v moči diabetiků. |
| 1628 | William Harvey vydal dílo Exercitatio Anatomica de Motu Cordis et Sanguinis. V tomto díle poprvé popsal, že krev obíhá stále dokola a definitivně zasadil ránu Galénovu učení. Dlouhou dobu byly jeho závěry některými lékaři odmítány, jiní se jeho myšlenkami nadchli. |
| 1632 - 1732 | Anthony van Leeuwenkhoek. Obchodník, nadšenec pro mikroskopování. Popsal pruhované kosterní svaly, spermatozoa a červené krvinky. Popsal prvoky a snad pozoroval i některé mléčné bakterie. |
| 1640 - 1693 | Theodor Kerckring. Německý lékař a anatom, popsal osifikaci zadního okraje foramen magnum. |
| 1651 - 1714 | Jacques Beaulieu. Francouzský lékař pohybující se na hranici exaktní vědy a šarlatánství. Vynikal však v odstraňování kamenů a v operacích kýly. Jeho výsledky nebyly dlouhá desetiletí překonány. |
| 1660 | Marcello Malphigi popsal propojení drobnými kapilárami, které propojují cévy s žílami. |
| 1661 | Robert Boyle publikoval práci, ve které odmítl Aristotelovo učení o čtyřech tekutinách a nahradil ho teorií prvků. Položil základ moderní chemii. Později prokázal, že vzduch je nezbytný pro život. |
| 1709 | Gabriel Daniel Fahrenheit (1686 – 1736) objevil lihový teploměr, později i rtuťový. Zavedl teplotní stupnici, která se velice brzy začala používat i v lékařství. |
| 1713 | Dominique Anel, francouzský chirurg, vyvinul malou stříkačku, kterou opatřil tenkou dutou trubičkou. Pomocí ní léčil slzovody a prováděl jiné zákroky v dalších tělesných otvorech. |
| 1763 | Edward Stone, reverend sužovaný revmatismem náhodou objevil účinky drcené kůry z vrby na snižování horečky. Jeho výsledky však byly Královskou lékařskou společností ignorovány. |
| 1768 - 1841 | Sir Astley Cooper. Britský lékař. Jeho práce spočívala v dokonalém poznávání anatomie těla pitváním mrtvol. Popsal a pojmenoval například vazy, které udržují tvar prsou. |
| 1771 - 1802 | Johan Christian Rosenmüller. Německý anatom, popsal poměrně vzácnou variaci samostatné kosti v nosní stěně těla maxily. |
| 1773 - 1815 | Franz Mesmer. Německý lékař, považovaný spíše za šarlatána léčícího pomocí živočišného magnetismu. On sám však ke své práci přistupoval velmi svědomitě a snažil se své postupy vědecky zdůvodnit. Později byl znevažován. Jeho metody s využitím hypnózy jej však zařadily mezi průkopníky psychiatrie. |
| 1787 - 1869 | Jan Evangelista Purkyně. Český fyziolog a histolog. Studoval mozkovou tkáň, jsou po něm pojmenované Purkyňovy buňky mozečku. |
| 1789 - 1858 | Richard Bright. Geolog, zoolog, biolog a lékař. Popsal skupinu onemocnění ledvin (1827), při kterých se v moči objevuje albumin a často je doprovázeno otoky. Tyto projevy se označují jako Brightův syndrom. |
| 1799 | Humphrey Davy objevil rajský plyn, který však používal pouze k veřejným zábavám. Na jeho využití k anestezii poukázal kolem roku 1808 Henry Hickman, mladý anglický lékař. Jeho objev však nebyl vědeckými kapacitami přijat a Hickman označený za blázna neunesl ponížení a zemřel již ve svých 29 letech. |
| 1800 - 1877 | Alfred Wilhelm Volkmann. Německý anatom, objevitel kanálků, kterými pronikají cévy z periostu do kosti. Označují se jako Volkmannovy kanálky. |
| 1800 - 1890 | Edwin Chadwick. Britský úředník. Prosazoval celou řadu opatření, která vyústila k vytvoření sociálního státu. Zastával názor, že chudoba je příčinou celé řady chorob, zejména infekčních. |
| 1802 - 1880 | William Sharpey. Anglický anatom, objevitel vláken, kterými je vazivový obal kosti (periost) ke kosti fixován. Po něm se nazývají Sharpeyova vlákna. |
| 1806 - 1871 | Eduard Friedrich Wilhelm Weber. Německý fyziolog, popsal mechanismus působení podtlakových sil v kloubní jamce. Vysvětlil příčinu lupnutí kloubů jako vstup plynů mezi styčné kloubní plochy. |
| 1809 | Ephrain McDowell, americký lékař, provedl první úspěšnou a doloženou operaci, při které odstranil vaječník a vejcovod. |
| 1809 - 1882 | Charles Darwin. Autor teorie o postupné změně nebo-li vývoji druhů následkem přírodního výběru, kterou shrnul ve své knize O původu druhů. Nedokázal však vysvětlit, jak se přenášejí vlastnosti z jedné generace na druhou. Přesto tato teorie znamenala zásadní zvrat v chápání vzniku a vývoje člověka. |
| X - 1883 | James Marion Sims. Americký lékař, který zavedl nový typ vaginálního zrcadla, novou cévku a začal k šití používat stříbrný drát v kombinaci s hedvábím. V Americe je považován za otce gynekologie. |
| 1813 - 1878 | Claude Bernard. Francouzský farmaceut. Studoval metabolismus cukrů a zažívací pochody. Dokázal, že tělo je schopno vytvářet složité látky. Vynikl svým pojetím stálého vnitřního prostředí, odhalením principu homeostázy. Za svého života byl tak uznávaným, že mu byl vystrojen státní pohřeb. |
| 1814 - 1890 | Wenceslaus Leopold Gruber. Český anatom, popsal vyvýšeninu na horní straně processus zygomaticus včetně její variace. |
| 1815 | Michael Faraday představil éter jako další plyn vyvolávající povznesení a radost. Jako plyn použitelný v anestezii jej však navrhl v roce 1849 Crawford Long. |
| 1816 | René Théophile Hyacinthe Laënnec, francouzský lékař, objevil princip stetoskopu a následně sestrojil dřevěnou trubici o průměru asi 4 cm. Zavedl celou řadu termínů týkajících se hrudních ozvů. |
| 1818 - 1865 | Ignaz Semmelweis. Maďarský lékař, který zavedl přísná pravidla dodržování hygieny na porodnicích. Jeho práce byla kolegy znevažována a zesměšňována. Zneuznaný a ponižovaný zemřel v útulku pro choromyslné. Později jeho práci vysoce ocenil Louis Pasteur a dílo dokončil americký lékař Oliver Wendell Holmes. |
| 1821 - 1902 | Rudolf Wirchow. Německý lékař, který proslul poznáním, že buňky se reprodukují. Podle něj všechny buňky vznikají dělením jediné buňky, a to vajíčka. Zdůrazňoval, že všechny nemoci způsobují změny uvnitř buněk a tyto změněné buňky se dále šíří do těla. Popsal princip rozvoje rakoviny. Jako první popsal leukémii. I přes zjednodušený pohled je považován spolu s Claude Bernardem za zakladatele buněčné biologie. |
| 1821 - 1910 | Elizabeth Blackwellová. Žena, která začala studium v Americe, dokončila jej v Londýně a Paříži v roce 1859. Skutečně studovat lékařství však mohly ženy až od roku 1876. |
| 1822 - 1884 | Johann Gregor Mendel. Český biolog. Popsal zákonitosti křížení a přenos informací podle zcela přesných poměrů. Jako jeden z prvních biologů využil pro své závěry statistiku. Věřil, že vlastnosti jsou předávány z jedné generace na druhou v nějakých částicích, přičemž předpokládal existenci dvou částic pro každou vlastnost (od každého rodiče zdědí potomek jednu částici a pak záleží na tom, vliv které převládne). |
| 1822 - 1895 | Louis Pasteur. Francouzský chemik a bakteriolog. Významně ovlivnil vývoj lékařství když prokázal, že bakterie mohou být původci onemocnění. Průkopník imunizace zvířat i lidí. Svým přístupem k systematickému řešení problémů ovlivnil několik generací lékařů. |
| 1822 - 1911 | Francis Galton. Francouzský meteorolog a výborný statistik. Později se zabýval dědičností a ve své knize Dědičný génius zformuloval teorii o možnosti cílevědomého vytvoření nadané lidské rasy pomocí vhodně uzavíraných sňatků. Teorii opíral o své přesvědčení, že dědičné nejsou pouze fyzické vlastnosti, ale i talent a charakter. Tyto myšlenky převzali eugenici a jejich učení vyústilo v katastrofické vyhlazování duševně chorých, Židů, Rómů a dalších během 2. světové války. I v dnešní době jsou některé jejich principy součástí oficiální populační politiky některých států. |
| 1825 - 1893 | Jean-Martin Charcot. Francouzský neurolog. Studoval biologický původ mentálních problémů, hysterii a hodně se věnoval hypnóze. |
| 1827 - 1912 | Joseph Lister. Anglický lékař, který zavedl účinné antiseptické techniky při chirurgických zákrocích a drénování abscesů. Jako v mnoha jiných podobných případech se zpočátku setkával s opovržením a zesměšňováním ze strany kolegů. Byl však velice vytrvalým a teprve dlouhodobé výsledky jeho práce mu zajistily uznání. |
| 1828 | Jean Poiseuille, francouzský fyziolog, sestrojil trubici ve tvaru písmene U a naplnil ji rtutí. Položil základ pro vznik přístrojů na měření tlaku. Vzápětí prokázal, že tlak v tepnách je stejný ve všech částech těla. |
| 1829 - 1894 | Theodor Billroth. Německý chirurg, zavedl většinu dodnes používaných operací žaludku, střev a štítné žlázy. |
| 1835 | Karl Jacob Löwig, německý chemik vyizoloval z extraktu tužebníku látku, která působila jako analgetikum. Později byla studována Karl Fridrichem Gerhardtem, který prokázal, že se jedná o kyselinu salicylovou. |
| 1836 - 1917 | Ellizabeth Garrett Andersonová. První britská lékařka. Všechny školy její žádost o studium zamítly, a proto studovala soukromě u profesorů medicíny. Závěrečné zkoušky složila v Paříži a nakonec její vzdělání musela přijmout i Británie. Její zásluhou se ostatním ženám otevřely brány ke studiu lékařství. |
| 1836 - 1925 | Sir Thomas Clifford Allbutt. Sestrojil rychlý a spolehlivý teploměr, který se brzy rozšířil do lékařské praxe. |
| 1842 | Crawford Long předvedl operaci cyst na krku při použití éteru jako anestetika. Svůj poznatek však publikoval až v roce 1849. |
| 1843 - 1910 | Robert Koch. Německý lékař. Vyvinul metodu kultivace čistých kultur, objevitel celé řady mikrobiálních původců onemocnění. Formuloval podmínky, jejichž splněním lze určitý mikroorganismus prohlásit za původce onemocnění. |
| 1844 | Horace Wells, dentista z Hartfordu předvedl trhání zubu za využití anestezie pomocí rajského plynu. Později, když byl systematicky kolegy zesměšňován, zanechal experimentování i praxe. V závěru života se stal závislým na chloroformu a úplně zneuznaný spáchal sebevraždu. |
| 1845 - 1916 | Ilja Mečnikov. Ruský zoolog. Objevitel fagocytózy u bílých krvinek. Nositel Nobelovy ceny za imunologii. |
| 1846 | John Hutchinson, anglický lékař, publikoval výsledky více jak 2000 sledování množství vydechnutého vzduchu při maximálním výdechu přístrojem, který předtím sám zkonstruoval. Do lékařské praxe přibyl další přístroj, spirometr. |
| 1847 - 1888 | Paul Langerhans. Německý vědec, studoval pankreas a popsal skupinu buněk, které se později ukázaly jako klíčové při regulaci hladiny cukru v krvi. Tyto specifické buňky jsou nyní označovány jako Langerhansovy ostrůvky. |
| 1849 - 1907 | Joseph von Mering. Německý lékař, společně s O. Minkowským dokázali, že slinivka je orgánem ovlivňujícím výskyt a projevy cukrovky. |
| 1850 - 1924 | Wilhelm Roux. Německý zoolog, zakladatel experimentální morfologie. |
| 1850 - 1935 | Edward Sharpey-Schafer. Britský vědec, popsal látku ovlivňující metabolismus cukru a pojmenoval ji inzulín. |
| 1851 - 1894 | Karl Martin Paul Albrecht. Německý anatom, popsal odchylku ve vývinu horní čelisti, kdy mezi 1. a 2. řezákem vzniká ve 2. roku šev, který je po něm pojmenován. |
| 1852 | George P. Cammann, americký lékař, zdokonalil stetoskop s ohebnou hadicí pro použití poslechu oběma ušima. V roce 1878 byl dále zdokonalen použitím mikrofonu připojeného na opačný konec hadice. |
| 1853 | Karl Fridrich Gerhardt, německý chemik, popsal chemickou strukturu kyseliny salicylové. Tato látka byla používaná jako analgetikum a měla silné vedlejší účinky na žaludek. Ve snaze tyto negativní účinky odstranit se pokoušel látku chemicky modifikovat. Práce byla zdlouhavá a proto v ní dále nepokračoval a označil látku za neperspektivní. |
| 1853 | Alexander Wood představil upravenou jehlu používanou dosud pro léčbu slzovodů a zavedl podkožní aplikace látek. |
| 1858 - 1931 | Oskar Minkowski. Německý lékař, společně s J. von Meringem dokázali, že slinivka je orgánem ovlivňujícím výskyt a projevy cukrovky. |
| 1866 - 1927 | Ernest Starling. Anglický fyziolog, zavedl pojem hormon pro látky, které řídí metabolismus. |
| 1869 - 1941 | Hans Spemann. Německý biolog, nositel Nobelovy ceny. Průkopník moderní experimentální embryologie. |
| 1874 | Herman Kolb objevil postup výroby kyseliny salicylové z fenolu. Jeho práce na nějakou dobu zapadla. Dnes se prakticky podle tohoto postupu kyselina salicylová a následně kyselina acetylsalicylová jako aktivní složka aspirinu vyrábí. |
| kolem roku 1880 | Thomas Spencer Wells zavedl do chirurgické praxe kleště, které významně omezily ztráty krve při operativních zákrocích. Tyto kleště mohly sevřít konce přeťatých cév a zavřené čelisti se pevně uzamknuly zarážkou. V mírně pozměněném stavu jsou v podstatě používány dodnes. |
| 1884 | Poprvé odstraněn mozkový nádor. |
| 1890 | Emil von Behring, německý lékař, objevil imunizaci proti záškrtu (1890), později i proti tetanu (1892). Zavedl léčbu pomocí vpichování séra s protilátkami proti původci onemocnění. Obdržel vůbec první Nobelovu cenu (1901) za medicínu a fyziologii. |
| 1891 - 1941 | Charles Best. Spolu s F. Bantingem vyizolovali inzulín a prokázali jeho účinnost při léčbě cukrovky. Jeho práce nebyla zpočátku doceněna. |
| 1892 - 1964 | John Burdon Sanderson Haldane. Skotský matematik, zoolog a filozof. Nedostudoval však žádnou školu. Úspěšně spojil darwinismus a mendelovskou genetiku, formuloval genetickou vazbu a na jejím základě vytvořil mapy lidských chromozomů. Podílel se na vzniku ucelené teorie vysvětlující evoluční změny. |
| 1894 | Šibasaburo Kitasato, japonský bakteriolog, identifikoval původce moru, morový bacil Pasteurella pestis. Tento bacil se prokázal jako mimořádně virulentní. Pokusná zvířata umírala po infikování jen několika buňkami bacila, blecha jako hlavní přenašeč jich při jednom kousnutí uvolňuje více jak 20.000. Nezávisle na něm dospěl ke stejnému poznatku i Alexandre Yersin. |
| 1895 | Felix Hoffman, německý chemik, který ve snaze ulevit svému otci od revmatických bolestí navázal na práce Gerhardta a vyrobil kyselinu acetylsalicylovou. Později se stala nejprodávanější sloučeninou, známou jako aspirin. |
| 1896 | Scipione Riva-Roca, italský lékař, sestrojil přístroj s manžetou schopný měřit krevní puls. Tento princip se prakticky v nezměněné podobě používá dodnes. |
| 1898 | Šibasaburo Kitasato objevil a popsal původce dyzenterie. |
| 1899 - 1978 | Frederick Banting. Spolu s C. Bestem vyizolovali inzulín a prokázali jeho účinnost při léčbě cukrovky. Za své objevy byl oceněn Nobelovou cenou. |
| 1922 - 2001 | Christian Barnard. Byl v čele týmu chirurgů, kteří poprvé v roce 1967 uskutečnili transplantaci srdce spočívající v náhradě poškozeného srdce zdravým od dárce. |
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.
Zajímavé stránky
coded by o-design © Administrace