Hlavní funkcí tenkého střeva je definitivní zpřístupnění živin a jejich vstřebání neboli resorbce do vnitřního prostoru těla. Živiny jsou vstřebávány různými mechanismy, které nelze popsat pouze fyzikálními podmínkami, ale uplatňují se zde i principy platné pouze u složitějších živých organismů.

Tenké střevo je asi 2 m dlouhá trubice, začínající vyústěním ze žaludku jako dvanácterník neboli duodenum, pokračuje jako jejunum a do tlustého střeva vyúsťuje jako ileum. To, že dvanácterník se popisuje jako samostatná část trávicího ústrojí, vyplývá z jeho specifických funkcí ve vztahu k procesu rozkladu složek potravy.
V porovnání s hladkým povrchem trubice je vnitřní plocha střeva asi 1500x větší. Do vnitřního prostoru zasahuje asi 1 cm vysoká prstenčitá vychlípenina, označovaná jako Kerckringovy řasy. Jejich povrch je tvořen asi 1 mm vysokými klky o průměru přibližně 0,1 mm. Povrch klků je ještě 15 až 40x zvětšen kartáčovým lemem. U základu každého klku jsou rozeznatelné prohlubeniny, označované jako Lieberkühnovy krypty. Jejich stěna je vystlána různými typy buněk, podle toho, jakou funkci buňka plní. Některé produkují ochranný hlen, jiné se dělí a umožňují růst a obnovu klků.
Buňky na vrcholu klku se neustále odchlipují a celá epitelová vrstva se vymění asi v průběhu dvou dnů. Jiné buňky produkují hormony, například sekretin. Panethovy buňky produkují různé enzymy, umožňující dokončení rozkladu tráveniny. Jiné buňky naopak produkují protilátky určené k likvidaci nežádoucích mikroorganismů. Konečně jsou zde umístěny i specializované epitelové M-buňky, které zajišťují přenos informace o přítomnosti tělu nežádoucích látek a umožňují tak vyvolat odpověď ve zvýšené produkci imunoglobulinu A.
Sekretin, který se nedostane do krve a zůstane ve trávenině, ovlivňuje chování některých buněk střevního epitelu. Tyto buňky vylučují různé enzymy, které mají za úkol rozložit částečně již natrávené složky potravy do stavu, v němž budou schopny transportu přes střevní stěnu. Jedná se zejména o proteolytické enzymy dokončující rozklad bílkovin, lipázy štěpící tuky a amylázy dokončující rozklad škrobů. Dalšími enzymy jsou specifické disacharidázy štěpící řepný cukr sacharózu, maltózu vznikající ve velkém při rozkladu škrobu a mléčný cukr laktózu.
Dalším enzymem je fosfatáza uvolňující fosfátovou skupinu z různých organických sloučenin obsahujících fosfor. Ve střevě dochází také k rozkladu nukleových kyselin, a to účinkem skupiny enzymů označovaných jako nukleosidázy. Střevní šťáva obsahuje i enzym lecitinázu, která rozkládá lecitin.
Vstřebávání jednotlivých živin probíhá různými mechanismy. U některých látek probíhá způsobem velmi podobným difúzi, což patří mezi pasivní formy transportu. Častěji se však vstřebávají procesem aktivního transportu. V tomto případě jsou živiny transportovány přes střevní stěnu za současné spotřeby energie. Při tomto transportu se také vyžaduje přítomnost specifických a velice složitých sloučenin, umístěných ve střevní stěně, které fungují jako jakési přenašeče. Mnohdy se také vyžaduje přítomnost dalších látek, které funkci přenašeče umožňují nebo zvyšují jeho účinnost. Jednou z takových látek je například laktátový aniont, uplatňující se při transportu minerálních látek.
Určité množství látek se zachycuje na buněčné membráně střevních buněk, která se kolem látky vychlípí, utvoří jakýsi váček a tento je pohlcen do buňky. Tam podlehne rozkladu a zachycená látka se uvolní do nitra buňky. Tomuto jevu se říká pinocytóza.
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.