Galenus

Krevní skupiny, rh faktor, srážení krve, landsteiner, antigen

Objev Rh faktoru

První pokusy o přenos krve

Když si v roce 1603 britský lékař William Harvey zapsal do svého deníku poznámku, že “krev neustále obíhá dokola a tento oběh způsobuje srdce svými stahy” netušil, že zasadil těžkou ránu dogmatické teorii Galéna, kterou po celých 15 století poslušně všichni lékaři hlásali a prosazovali. Neměl však dost odvahy tento svůj poznatek zveřejnit, a tak ještě celých 25 let různými pokusy a sledováními ověřoval pravdivost tohoto tvrzení. Teprve v roce 1628 zveřejnil své poznatky. Reakce lékařů byly velice odmítavé.

Již v průběhu 17. a 18. století byla prováděna celá řada pokusů o přenos krve (zpočátku hlavně ze zvířat), které končily většinou tragicky. V 19. století se ukázalo, že transfuze mají větší naději na úspěch, pokud je krev převáděna mezi příslušníky jednoho živočišného druhu. Stále však zůstávala neobjasněna příčina velice těžkých a nebezpečných reakcí na darovanou krev, ke kterým docházelo u značného procenta pacientů.

Na počátku bylo velké štěstí

Když začal po roce 1900 provádět vídeňský lékař Karl Landsteiner první systematické pokusy s přenosem krve, měl obrovské štěstí a osud mu hodně přál. Míchal totiž svoji krev s krví od pouze 5 svých kolegů a přesto mu jen těchto 5 krví stačilo k tomu, aby podchytil všechny základní procesy, které se srážení krve týkají. Vezmeme-li totiž v úvahu rozloženost krevních skupin a pravděpodobnost zachycení všech základních variant, musel by pracovat přibližně se 100 vzorky. Na základě získaných poznatků odvodil, že ke srážení dochází tehdy, pokud má jedinec na povrchu svých červených krvinek některý ze dvou antigenů. Označil je A a B. Řízením osudu se stalo, že dva kolegové měli antigen A (tuto krev dále označoval jako A), další měli antigen B (krev označoval jako B) a u jednoho se krev vůbec nesrážela, ať ji smíchal s kteroukoliv od ostatních kolegů. Dospěl k názoru, že jeho červené krvinky antigeny nemají a označil ji jako 0.

Landsteiner

Přibližně o dva roky později si však uvědomil, že nezachytil ještě jednu skupinu, a tu označil jako AB. Celou práci publikoval pod označením systém AB0. Přes vyjímečnost svého objevu se práci věnovala tak malá pozornost, že prakticky zapadla. A tak se stalo, že nezávisle na něm dospěl ke stejnému závěru o 5 let později i český lékař J. Janský, který se tímto objevem velice proslavil. Po zásluze však byl Landsteiner v roce 1930 za své objevy oceněn Nobelovou cenou.

Objev začal při narození mrtvého plodu

V roce 1939 popsali dva američtí vědci Rufus Stetson a Philip Levine neobvyklý případ. Jisté ženě se narodil mrtvý plod a protože při porodu ztratila mnoho krve, byla ji dána transfuze od manžela, který měl stejnou krevní skupinu. Přesto nastala prudká srážecí reakce a žena stěží tuto transfuzi přežila. Následně po sérii provedených testů došli k závěru, že její sérum obsahuje zvláštní látku, která způsobuje srážení krvinek jejího manžela.

Macacus rhesus

Karl Landsteiner v té době prováděl pokusy s přenosem krve na pokusných zvířatech, přičemž dárcem krve byla opička makaka (Macacus rhesus). Brzy zjistil, že krvinky opice (ale také krvinky 85% obyvatel New Yorku) obsahují antigen vyvolávající srážecí reakci a nazval ho Rhesus factor. Následně se zjistilo, že protilátky proti tomuto faktoru byly zjistitelné i u lidí, kteří přežili srážecí reakce po transfuzi zdánlivě kompatibilní krve (stejné krevní skupiny).

Rh- u matky je nebezpečný

Stetson a Levine na základě Landsteinerových pokusů dospěli k závěru, že rodička byla Rh- a její manžel Rh+. Jejich nenarozené dítě zdědilo antigen po otci a tělo matky během celého těhotenství proti tomuto antigenu vytvářelo protilátky. V okamžiku, kdy tato žena obdržela krev od manžela, tyto protilátky okamžitě napadly darované červené krvinky, ty se shlukovaly a způsobily reakci, kterou žena jen stěží přežila.

Postupně vyšetřili další ženy, kterým se narodily mrtvé plody a také začali zkoumat případy mrtvých plodů, u kterých jako příčina smrti byla stanovena fetální erytroblastóza (onemocnění, které se vyskytovalo v některých rodinách a jehož původ byl nejasný). Toto onemocnění je nyní považováno za jedno z celé skupiny nemocí spojených stejnou příčinou – neslučitelností mezi matkou a plodem v systému Rh faktoru.

Erytrocyty

Nyní se považuje Rh- faktor u ženy za velmi nebezpečný a pouze v případě, že otec dítěte je také Rh-, nenastanou komplikace. V současné době lze Rh faktor u žen spolehlivě stanovit a případně zahájit léčbu inkompatibility. Existují postupy, kdy lze omezit tvorbu protilátek a omezit antigenní reakci mezi krví matky a plodu, přesto jsou tyto metody stále považovány za vysoce rizikové a toto těhotenství za nebezpečné. Každé takové těhotenství je však posuzováno individuálně a je nutné se bezpodmínečně řídit pokyny lékaře.

Související články

Porod

Odkazy

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.

Zajímavé stránky

www.drzdravicko.cz